pondělí 21.května – čtvrtek 24. května 2007, Ťiou-čaj-kou
- naše následující dny jsme nasměrovali na sever provincie S´čchuan, kde všechny naše informace (ústní, webové, Lonely planet) ukazovaly na unikátní přírodní krásy
- z několika možností jsme si vybrali tu nejvýraznější – přírodní rezervaci Ťiou-čaj-kou vzdálenou přibližně 500 km cesty autobusem
- čínsky neabilní cizinec by pravděpodobně musel sáhnou k některé z mnoha nabídek cestovních (místních čínských) kanceláří, my jsme zvolili individuální turistiku
- individuální doprava nám dala zakusit
- cestu tam škaredým, špinavým autobusem, na zadních stísněných sedátkách, se koly tvaru osmiúhelníku, mezi nativními Číňany vracejícími se patrně z práce domů – podle Jitky to museli být stavební dělníci, neb se chovali jako na stavbě J
- cestu zpět hezkým čistým menším autobusem s kulatými koly na předních sedátkách s dostatkem prostoru – obsazeném podle Jitky vracejícími se turisty, kteří se doopravdy nechovali tak, jako osazenstvo cestou tam
- pokud bychom jeli s čínskou cestovkou, museli bychom patrně akceptovat upozornění uvedené vždy na spodu informace o akci – totiž, že autobus dělá zastávky na místech, kde si turisté mohou zakoupit suvenýry …
- a opravdu jsme po cestě viděli bezpočet míst se suvenýrovými stánky obleženými autobusy
- zkrátka jsou majitelé cestovek dohodnuti s majiteli těch myriád suvenýrů zaměstnávající tisíce těch prodavačů všeho
- od zapalovačů s Maem
- přes tibetské náramky
- po možnost vyfotit se na jakovi
- no a dost možná, že jsou to jedni a titíž majitelé – t.j. cestovek a suvenýrů J
- po zážitku s perfektně proorganizovanou továrnou na terakotovou turistickou atrakci s cihlovými vojáčky v Xianu (která by si asi zaloužila slogan „mnoho povyku pro nic“) jsme měli trochu obavy ze stejné „proorganizovanosti“ v Ťiou-čaj-kou
- tahle obava se zároveň splnila a nesplnila
- „proorganizované“ to bylo, ale profesionálně a dotaženo do detailu (tohle bych zdůraznil, protože jsme se detailismem v Číně jinak asi příliš nesetkali)
- na druhé straně je to opravdu krásný kout světa, který si svou pozornost zasluhuje a zde ji také dostává
- v Ťiou-čaj-kou jsme strávili 2 dny – úterý a středy
- vyděsila nás cena lístků – na 2 dny v přepočtu 1100 Kč za osobu
- na druhé straně, když člověk chce jet 2 dny po sobě např. po pražských či českokrumlovských galeriích nebo lanovkami v Tatrách, tak si na vstupné musí nachystat podobné, spíše ale ještě vyšší částky
- s popisem vlastní rezervace Ťiou-čaj-kou se asi omezím na
- statistickou informaci, že se jedná
- o oblast přibližně 700 km2 velkou
- s mnoha kopci o výšce téměř 5600 m a mnoha nádhernými smaragdovými jezery a vodopády
- s turistickými chodníky o celkové délce 60 km s neustálými instrukcemi k jejich neopouštění
- konstatování, že našinci se asi nejvíce vybaví podobnost s chorvatskými Plitvicemi
- odkaz na pár fotek míst, kde se nám líbilo víc než hodně (i když za takové vstupné bychom si zasloužili více sluníčka J)
- ještě pár dojmů z průběhu zpáteční cesty
- všechny noci v Ťiou-čaj-kou jsme registrovali mírný déšť
- cesta z Chengdu do Ťiou-čaj-kou vedla údolím mezi velmi syrovými a nehostinnými horami podél řeky
- tyto hory se až přibližně posledních 100 km stávaly „hostinnými“ s panoramaty podobnými Tatrám či Alpám se zalesněnými úbočími a zasněženými vrcholky
- kolem cesty však nezřídka dosahovaly strmých výšek určitě přes 1000 m, celkově pak přes asi i přes několik tisíc metrů
- v údolí zřejmě ten déšť byl pořádným a dlouhotrvajícím lijákem
- na více mnoha místech byla cesta zasypána hromadami kamení, sutě a/nebo bláta
- některé šutry byly určitě vícetunové
- často byl odklizen jen jeden jízdní pruh, na úklidu druhého se buď již pracovalo, nebo ještě ani ne
- zahlédli jsme dokonce skálou zdemolované malé bíle auto
- celkem na třech místech jsme dokonce kvůli neprůjezdnosti stáli několik desítek minut
- z toho na jednom místě se skály musely sesunout chvíli před naším průjezdem
- to se poznalo, že ve frontě před i za skálou přerušenou cestou stálo asi jen 10 aut
- Čína je patrně zemí improvizace, takže zatímco jsme s Ondrou žertovali, že skály z cesty odhážeme, udělala to za nás parta cestujících ze zastavených vozidel
- no celkově nemůžeme říct, že by nás nenapadlo, že šutry mohou padat i na náš bus – spíše nás to napadalo docela často …
- večer jsme pak přebyli ještě jednu noc v Dragon Town Youth Hostel
- pod obdivnými pohledy personálu, že jsme se na takovou cestu jako neČíňané vydali sami bez cestovkyJ
- zajímavá byla ještě večeře před hotelem
- opět kulinářský zážitek
- pečené brambory, hovězí, kuřecí srdce na špejlích
- opékají se na grilu s dřevěným uhlím
- na jedné špejli typicky několik soust, o kterých si vždy řeknete, jak je chcete okořenit a opéct J
- cena 1 CNY (2,7 Kč za špejli)
- pěkně ostře po sečuánsku kořeněné
- spořádali jsme špejlí asi 50 s čínským pivem „Sněhová vločka“ J