17. – neděle 20. května 2007, Chengdu
Chengdu se stalo naší základnou pro 2. týden v Číně
- hlavní město provincie S´čchuan, podle Lonely Planet 4 miliony obyvatel (podle Jirky klidně prý i 10 milionů)
- cestovali jsme vlakem, asi 1000 km za 18 hodin, docela intenzívní zážitek – viz vlaky (text zatím v betaverzi, link zatím nezvěřejněn)
- uposlechli jsme rady Lonely Planet průvodce a ubytovali se na nejvíce doporučeném místě Dragon Town Youth Hostel
- sympatické místo v prý několik set let starém domě
- slogan u dveří „Suit-free zone, present backpack upon entry“
- s odhadem 20 spartánskými pokoji, ale čistými a s klimatizací
- v recepci 2 stařičké počítače trvale připojené k Internetu s čínskými Windows
- sympatický personál, stylová výbava, stylová restaurace
- když říkám stylová restaurace, mám na mysli zdi oblepené listy zažloutlými listy novin China Daily a plno hezky nasvícených suvenýrů po stranách
- nelze nezmínit „plus“ body za vynikající snídaně (American, Swiss)
- s patrně nejlepší kávou, na kterou jsme v Číně narazili
- se skvělou muzikou v pozadí konzumace
- rozpoznal jsem Keithe Jarretta (asi?) a (určitě) Stana Getze s Astrud Gilberto
- žel personál vůbec nevěděl jaké poklady pouští, na dotazy cože to hezkého pouští, mi bylo odpovědí „its copies from our friends, we dont know, what it is“
- oáza EvroAmeričanů, co se odvážili do Chengdu bez služeb cestovních kanceláří
- komické bylo, že všichni obyvatelé hostelu nosili s sebou stejnou tlustou Lonely Planet knihu s cihlovým vojáčkem na obálce jako my – a nám začalo docházet, jak to vlastně s těmi Lonely Planet průvodci asi bude … něco doporučí a určitě to není bez provize 🙂
- rozdíly Chengdu od Xi’an-u
- čistější vzduch, není zde ta spraš navíc, je zde „pouze“ rozpálený smog
- ve městě je k vidění zeleň i dokonce i parky
- o nedodržuje se zde tak striktně systém pravoúhlých ulic
- je to asi jeden z důvodů, proč město vypadá tak nějak uhlazeněji
- je ale docela možné, že to je jen naše evropské vidění …
- často pohled mírně vzhůru vypadá jako z těch časopiseckých obrázků staveb v asijských velkoměstech, které se ženou v roztodivných tvarech do stále větších výšek
- ostřejší strava
- ceny o nějaké jednotky až desítky procent vyšší než v Xi’an-u
- na křižovatkách a na přechodech auta i chodci víceméně na červenou stojí a čekají na zelenou
- v centru města trůní hlavnímu náměstí bílá socha Velkého Kormidelníka
- že je kormidelník zobrazen na mnoha milionech suvenýrů, to asi chápu
- ale proč ta socha autorovi „Velkého skoku“ a sparing partnerovi „Kulturní revoluce“, co Čínu tak dodělaly?
- první procházka první den – pátek 18.5.
- v úmorném vedru, které nás brzy donutilo vyhledat klimatizované místnosti restaurací a obchodních domů
- knihkupectví mne překvapilo velmi bohatým výběrem DVD za 5 CNY (14 Kč) starých oscarových klasik ala Casablanca, Světla velkoměsta, Vertigo, Občan Kane apod.… no nakoupil jsem mohutně
- doufaje, že to v našich přehrávačích bude fungovat alespoň anglicky případně s anglickými titulky
- bez myšlenek na problematiku ochrany duševního vlastnictví, hologram sice každé DVD má, jen jestli není i tenhle „made in China“ 🙂
- módní obchodní dům mne (a zejména Jitku) pak překvapil prozatím neviděnou koncentrací šatstva a obuvi, jenže ti Číňani mají nejen jiné míry ale i jiný vkus, takže o obsah luxusních butiků by u nás oko nezavadilo, spíše by si myslelo něco o secondhandu – ale nejspíš by to ale platilo i viceversa pro čínské oko u nás …
- navečer, až nám teplota vzduchu trochu dovolila, jsme pak brouzdali ulicemi – křižovali se zde luxusní bulváry s multitržnicovými levnými ulicemi
- luxusní bulváry budou ale asi také luxusní jen naoko
- jsou to vlastně betonové baráky vybavené jen vzduchotechnikou – asi jako obchoďáky u nás
- zdání luxusu tomu dodává jen osvětlení, regály, narychlo položené linolea na podlaze a po prostoru rozházené regály
- takže vlastně asi tyhle „luxusní“ obchody mají s těmi v levných ulicích hodně společného – až když najdou kupce, co v nich nechá za něco peníze, překračují svůj stín nepotřebnosti …
- pro druhý den – sobotu 19.5. jsme si v Lonely Planet průvodci našli jako první cíl Wuhouův chrám
- s plánem strávit zde 1-2 hodiny, které se protáhly na celý den …
- hlavní postavou zde je Zhuge Liang (181 – 234 n.l.)
- vrchní stratég Liu Beie – vládce království Shu
- v epoše „Tří království“ považovaného v Číně za jedno z nejdůležitějších, byť nedynastických období
- když se řekne v Číně „Tři království“, tak je to asi tak jako v Čechách „Karel IV.“ – každý ví, o koho/co jde
- Liu Bei je pak symbolem konfuciánských ctností, tedy těch nejlepších konfuciánstvím vyzdvihovaných vlastností jako poslušnost a oddanost vyšším hodnotám, čest a moudrost
- vrchní stratég Liu Beie – vládce království Shu
- možná ještě lépe než bohatá expozice s využitím všech možných různých klasických výstavních i moderních audiovizuálních technik nám Zhuge Lianga vylíčil Ondra – neschopen zapamatovat si výslovnost jeho jména jsem překřtil na Velkého Duka, protože po důkladném seznámení mi přišlo, že pro Čínu udělal asi tolik, jako Duke Ellington pro jazz 🙂
- třetí den v Chengdu – neděle 20.5.
- rozpálené smogové vedro nebylo příliš nachýleno městským aktivitám
- rozhodli jsme se tedy strávit jeho nejpalčivější polední část cestou klimatizovaným autobusem na „venkov“ – do 100 km vzdáleného 200 tisícového města Leshan popatřit na světě největší přes 70 metrů vysokou Buddhovu sochu vytesanou ve skále někdy kolem roku 700 n.l.
- byli jsme předem varováni zkušeným "Čínanem" Jirkou před „chabostí“ této atrakce, varování se beze zbytku naplnilo
- k Buddhovi vedla plavba špinavou rezatou lodí po špinavé smrduté řece
- špinavá rezatá loď by asi vylepšit šla, řeka vzhledem k nízké vodě asi nikoliv
- plavba trvala něco přes půl hodiny, před Buddhou byla asi 10 minut zastávka, na břeh se nevystupovalo
- na lodi vládla kolektivní morálka typického čínského turistického zájezdu, kdy všichni se musí během několika minut zvládnout vyfotit před/s Buddhou
- my jsme se s Buddhou nefotili
- celkově mám za to, že téhle atrakci chyběla jakákoliv špetka buddhistické duchovnosti a nirvánovém cíli, možná se ale jen nestíhá obnovovat po mohutných turistických nájezdech, a možná je jí špetka v každé z milionů pořízených fotografií …
- cestou zpět jsme si měli možnost vyzkoušet si zácpu na čínské dálnici
- měla celkem banální příčinu – uzávěra jednoho ze 3 pruhů
- zácpa trvala asi hodinu, protože
- se jezdí i v odstavném, tedy 4. pruhu
- neplatí pravidlo zipu
- (asi) neplatí pravidlo předjíždění zásadně zleva
- po příjezdu jsme si pro večeři zvolili pravý sečuánský kotlík, zvolili jsme ale hospodu, která byla příliš „raw“
- den jsme pak s Jitkou uzavřeli alespoň jedním zážitkem, který stál za to – pravou čínskou masáží zad – půlhodinka loupavých požitků v oblasti krku a kolem